Než se pustíte do pročítání následujících informací, podívejte se na zkušenost, kterou mají s VtE obyvatelé obce Javoří u Mohelnice.
Na začátku je v rámci objektivity potřeba uvést, že problematika účinků VtE na lidský organizmus je velmi komplikovaná a nepříliš probádaná. Tyto účinky jsou závislé na mnoha faktorech, z čehož také vyplývají různé informace o těchto účincích v literatuře.
Faktory, které ovlivňují působení VtE na lidský organizmus jsou např.:
Uvedené faktory také výrazně ovlivňují měření hluku v okolí VtE a je proto nutné je brát do úvahy.
Vliv hluku generovaného VtE na lidské tělo závisí hlavně na
Každý člověk je individuum a vykazuje různou vnímavost k problémům způsobovaným VtE.
Literatura uvádí, že přibližně 30% lidí žijících v blízkosti VtE uvádějí zdravotní problémy a obtěžování hlukem. Tato hodnota je však silně ovlivněna různými faktory (jak bylo uvedeno na začátku článku), takže se případ od případu může značně lišit.
Ale i u lidí, kteří jsou méně citliví, se tyto problémy projevují, pokud se jedná o dlouhodobé vystavení těmto účinkům.
Zejména v ČR i SR, kde nejsou vhodné větrné podmínky pro stavby VtE, je tendence stavět čím dál tím vyšší větrníky, aby se jejich vrtule dostaly do výšek, kde více fouká.
V budoucnosti se dá tedy očekávat, že se míra těchto problémů bude zvyšovat s tím, jak se zvětšují rozměry instalovaných VtE a jejich hluk se posouvá do stále nižších hodnot generovaných frekvencí.
V každém případě by mělo platit pravidlo předběžné opatrnosti, kdy je potřeba problémům předcházet a ne je nejdříve vytvořit a potom kontatovat, že "už se s tím nedá nic dělat".
Investoři v oblasti VtE velmi často bagatelizují nebo přímo popírají problémy způsobované VtE.
Silně to připomíná někdejší tvrzení tabákového průmyslu o tom, že kouření neškodí zdraví, protože někteří kuřáci se dožívají velmi vysokého věku.
Tělo reaguje na hluk ne lineárně, ale spíš exponenciálně: malé zvýšení intenzity nad určitou hranici může způsobit výrazně silnější účinky.
Vliv působení hluku se liší na čase, po který je organizmus hluku vystaven.
Proto např. hluk přelétajícího letadla nebo kolem jedoucího auta může být nepříjemný, ale rychle odezní.
Právě VtE jsou charakteristické tím, že vytvářejí hluk s dlouhodobým charakterem, který má výrazně silnější účinky na organizmus.
Čím vyšší je intenzita hluku, tím rychleji a závažněji se projevují tělesné účinky. Některé frekvence ale mohou být nebezpečné i při nižších úrovních díky rezonanci orgánů.
Tato stránka pojednává především o účincích infrazvuku na lidský organizmus.
V poslední době (zhruba od roku 2025) se objevují informace i o problémech způsobovaných amplitudově modulovaným zvukem ve slyšitelné oblasti.
Jednotlivé tělesné orgány mohou rezonovat při určitých nízkých frekvencích:
To znamená, že střední nebo i relativně malá intenzita při rezonanční frekvenci může působit silněji než vyšší intenzita mimo tuto frekvenci.
Proto je také nutné při měření hluku podrobně zjišťovat přítomnost těchto jednotlivých frekvencí. Při běžném třetino-oktávovém průměrování mohou být tyto frekvence v měření ztraceny tímto průměrováním.
Účinky zvuku na lidský organizmus se liší také v závislosti na charakteru zvuku:
Zde se také často dopouštějí chybné argumentace propagátoři větrníků, když se odvolávají na to, že v přírodě je infrazvuk přirozený a nikomu to nevadí. Rozdíl v působení je dán (kromě jiného) právě charakterem tohoto zvuku.
Organismus nejlépe snáší širokopásmový infrazvuk, kde jsou jednotlivé kmitočty víceméně rovnoměrně zastoupeny a spektrum je víceméně spojité, takže svým charakterem připomíná šum. Takovýto infrazvuk je generován například lesním porostem při větru.
Jiným typem zvuku je zvuk o jedné konkrétní frekvenci, případně několika výrazných frekvencích. Zde hovoříme o tom, že ma infrazvuk tonální charakter. Tento infrazvuk je organismem pociťován jako velmi nepříjemný. Bohužel, běžným měřením hluku v třetinooktávových pásmech jsou tyto výrazné tóny zprůměrovány s okolními kmitočty o výrazně menší intenzitě, takže výsledná intenzita zvuku vychází podstatně nižší než je intenzita jednotlivých kmitočtů. Teprve měření s podstatně hustším vzorkováním (např. 1/32 oktávová pásma) odhalí tyto výrazné kmitočty, jak je popsáno např. v portugalské studii M. Alves-Pereira s kolektivem [5].
Jiným typem zvuku je pulsní charakter (u VtE způsobovaný především průletem vrtule kolem stožáru), kdy infrazuk není spojitý, ale má charakter krátkých periodických pulsů. Někdy se mluví o tom, že spojitý hluk generovaný VtE je amplitudově modulován nízkým kmitočtem.
Takovýto zvuk je vnímán jako velmi nepříjemný a to i při nižších intenzitách.
Vliv infrazvuku na lidský organizmus nebyl ještě do nedávna znám.
Britská vědecká asociace vydala závěry experimentu, uskutečněného na návštěvnících hudebního koncertu. Vybrané části hudby byly vysílány speciálním reproduktorem o frekvenci 17 hertzů. 750 návštěvníků koncertu popsalo zvláštní pocity při vysílání hudby na těchto frekvencích. Výzkumníkům se potvrdilo, že infrazvuk magicky zesiluje aktuální citový stav, což považují za možné vysvětlení stavů, kdy mohutná varhanní hudba o nízkých frekvencích vyvolává v lidech návaly emocí.
Při podobném pokusu byl návštěvníkům hororu v kině přimíchán k normálnímu zvuku infrazvukový signál. Diváci pak uváděli intenzivní pocit hrůzy v místech, kdy byl infrazvuk přimíchán.
Známé jsou studie firmy Bruel & Kjaer z oblasti letiště Heathrow. Byly konstatovány tyto důsledky:
Profesor Mattsson, který se zabývá měřením hluku VtE, uvádí další výrazně nežádoucí projev infrazvuku generovaného VtE. Podle jeho svědectví z vlastní zkušenosti funguje infrazvuk jako spouštěč migrény u lidí postižené tímto problémem.
Docela dobře je infrazvuk a jeho účinky popsán i Dipl.-Phys. Dieterem Böhmem [3], který strávil svou profesní kariéru v oblasti analýzy pevných látek v různých mezinárodně působících společnostech. V jeho článku jsou kromě jiného uvedeny i hygienické normy pro nízkofrekvenční hluk v Německu.
V poslední době se objevila zajímavá přenáška Dr. Enboma o škodlivosti infrazvuku na mozek [2].
Další informace o vlivu infrazvuku jsou uvedeny např. v článku OpenTechLab Jablonec nad Nisou.
Jak ukazuje profesor Ken Mattsson z university v Upsale, infrazvuk generovaný VtE má silnou pulsní složku. Vliv infrazvuku s tímto pulsním charakterem je doposud minimálně (pokud vůbec) zkoumán, přičemž se odhaduje, že právě tento pulsní charakter má zásadní vliv na negativní účinky vnímané lidmi.
Studie, které se snaží dokázat, že infrazvuk generovaný VtE nemá žádné účinky na organismus a které pouze vystavují pokusné osoby infrazvuku generovaném generátory, neberou tento charakter infrazvuku vůbec v potaz.
Účinky infrazvuku generovaného větrnými elektrárnami podrobně zkoumala americká profesorka z Princeton University Nina Pierpont, MD, Ph.D.
Výsledky shrnula v knize Wind turbine syndrome.
Český překlad této knihy lze ve formátu pdf stáhnout na stránkách Syndrom větrných elektráren:zpráva o přirozeném experimentu.
Většina studií, které se snaží popírat vliv infrazvuku na člověka, trpí následujícími problémy:
Navíc některé studie používaly pouze simulované prostředí, nikoliv testování u reálných VtE. Takže nebyl zahrnut pulsní charakter infrazvuku generovaného VtE. Pokud byly pro simulaci použity nahrávky skutečných VtE, vycházely ze zvuku ve volném prostoru, nikoliv v budovách, kde může díky rezonanci infrazvuk nabývat mnohem vyšších hodnot a kde se mohou uplatnit i vibrace.
V simulacích byly použity zářiče zvuku, neschopné generovat infrazvuk (např. studie citovaná na stránkách serveru Obnovitelné zdroje (www.obnovitelne.cz) použila pro testování účinku subwoofer pracující od 20Hz výše).
Neprozkoumanou oblastí v rámci infrazvuku je synergie více VtE, kdy se hluk nejen lineárně sčítá, ale může docházet i k různým interferencím, generujícím další složky v infrazvukové oblasti. Tento vliv nebyl ve studiích "vyvracejících" účinky infrazvuku na organismus zkoumán vůbec.
Podrobnější popis je na stránce o "nezávadnosti" infrazvuku VtE
Častou fintou provozovatelů VtE při předvádění hluku VtE občanům je odpojení generátorů VtE. Rozdíl při připojeném generátoru (tj. když vyrábí elektřinu) a při odpojeném generátoru je (pro kmitočty 1-20Hz) 20 - 40 dB !!!
Osobně jsme si to ověřili, když pan Martin Hofman předváděl VtE v Žipoticích. I ve slyšitelném pásmu byl rozdíl v intenzitě zvuku předtím, než dorazil a potom, když předváděl VtE, velmi značný.
Bohužel, většina informací z této oblasti je v angličtině. To ale, myslím, není v dnešní době problém, koneckonců existuje spousta překladačů (DeepL, Google translator, ...), které mohou napomoci těm, kteří ještě mají malé jazykové nedostatky.
Následující text je převzat z článku Gavreau's Infrasound Weapons, který byl již na originálním webu smazán, ale dá se najít ve webovém archivu.
Obecně platí, že z internetu v poslední době mizí články, týkající se infrazvuku.
In France, the central research theme of Dr. Vladimir Gavreau was the development of remote controlled automatons and robotic devices. To this end he assembled a group of scientists in 1957. The group designed a great variety of robotic devices for industrial and military purposes.
In the course of developing mobile robots for use in battlefields and industrial fields, Dr. Gavreau and his staff made a strange and astounding observation which, not only interrupted their work, but became their major research theme.
Housed in a large concrete building, the entire group periodically experienced a disconcerting nausea which flooded the research facility. Day after day, for weeks at a time, the symptoms plagued the researchers. Called to inspect the situation, industrial examiners also fell victim to the malady. It was thought that the condition was caused by pathogens, a "building sickness". No such agencies were ever biologically detected. Yet the condition prevailed. Research schedules now seriously interrupted, a complete examination of the building was called.
The researchers noticed that the mysterious nauseations ceased when certain laboratory windows were blocked. It was then assumed that "chemical gas emissions" of some kind were responsible for the malady, and so a thorough search of the building was undertaken. While no noxious fumes could be detected by any technical means, the source was finally traced by building engineers to an improperly installed motor-driven ventilator. The engineers at first thought that this motor might be emitting noxious fumes, possibly evaporated oils and lubricants. But no evaporated products were ever detected. It was found that the loosely poised low speed motor, poised in its cavernous duct of several stories, was developing "nauseating vibrations".
The mystery magnified for Dr. Gavreau and his team, when they tried to measure the sound intensity and pitch. Failing to register any acoustic readings at all, the team doubted the assessment of the building engineers. Nevertheless, closing the windows blocked the sense of nausea. In a step of brilliant scientific reasoning, Gavreau and his colleagues realized that the sound with which they were dealing was so low in pitch that it could not register on any available microphonic detector. The data was costly to the crew.
They could not pursue the "search" for long time periods. During the very course of tracking the sound down, an accidental direct exposure rendered them all extremely ill for hours. When finally measured, it was found that a low intensity pitch of a fundamental 7 cycles per second was being produced. Furthermore, this infrasonic pitch was not one of great intensity either. It became obvious that the slow vibrating motor was activating an infrasonic resonant mode in the large concrete duct. Operating as the vibrating "tongue" of an immense "organ pipe", the rattling motor produced nauseating infrasound. Coupled with the rest of the concrete building, a cavernous industrial enclosure, the vibrating air column formed a bizarre infrasonic "amplifier".
Knowledge of this infrasonic configuration also explained why shutting the windows was mildly effective in "blocking the malady". The windows altered the total resonant profile of the building, shifting the infrasonic pitch and intensity. Since this time, others have noted the personally damaging effects of such infrasonic generation in office buildings and industrial facilities. The nauseating effects of exposure to a low intensity natural or manmade infrasonic source is now well appreciated.
It has become a routine architectural procedure to seek out and alter any possible such resonant cavities. The sources often appear in older buildings, the result of construction rendered faulty by previous lack of this knowledge. All such "improper" architectural formats are modified by the additions of sound-blocking materials.
Dr. Gavreau and his research team now carefully investigated the effects of their "infrasonic organ" at various intensity levels and pitch. Changing the spring tension on shock mounts which held the fan motor, it was possible to change the pitch. Various infrasonic resonances were established throughout the large research building. Shutting the windows blocked most of the symptoms. When the window was again opened, however weak as the source was made, the team felt the nauseating effects once again.
In the business of military research, Dr. Gavreau believed he had discovered a new and previously "unknown weapon" in these infrasounds. Aware of the natural explosives by which infrasonics are generated, Dr. Gavreau began to speculate on the application of infrasonics as a defense initiative. The haphazard explosive effects of natural infrasound in thunderclaps were quite effective in demonstrating what an artificial "thunder-maker" could do. But, how could a thunderclap be artificially generated in a compact system? These thoughts stimulated theoretical discussions on the possibility of producing coherent infrasound: an infrasonic "laser".
The first devices Dr. Gavreau implemented were designed to imitate the "accident" which first made his research group aware of infrasonics. They designed real organ pipes of exceedingly great width and length. The first of these was 6 feet (2 meters) in diameter and 75 feet (25 meters) long. These designs were tested outdoors, securely propped against protective sound-absorbent walls. The investigators stood at a great distance. Two forms of these infrasonic organ pipes were built. The first utilized a drive piston which pulsed the pipe output. The second utilized compressed air in a more conventional manner.
The main resonant frequency of these pipes occurred in the "range of death", found to lie between 3 and 7 Hz. These sounds could not be humanly heard, a distinct advantage for a defense system. The effects were felt however. The symptoms come on rapidly and unexpectedly, though the pipes were operating for a few seconds. Their pressure waves impacted against the entire body in a terrible and inescapable grip. The grip was a pressure which came in on one from all sides simultaneously, an envelope of death.
Next came the pain, dull infrasonic pressure against the eyes and ears. Then came a frightening manifestation on the material supports of the device itself. With sustained operation of the pipe, a sudden rumble rocked the area, nearly destroying the test building. Every pillar and joint of the massive structure bolted and moved. One of the technicians managed to ignore the pain enough to shut down the power supply.
These experiments with infrasonics were as dangerous as those early investigations of nuclear energy. Dr. Gavreau and his associates were dangerously ill for nearly a day after these preliminary tests. These maladies were sustained for hours after the device was turned off. Infrasonic assaults on the body are the more lethal because they come with dreadful silence. The eyesight of Dr. Gavreau and his fellow workers were affected for days. More dangerously were their internal organs affected: the heart, lungs, stomach, intestinal cavity were filled with continual painful spasms for an equal time period.
Musculature convulses, torques, and tears were the symptoms of infrasonic exposure. All the resonant body cavities absorbed the self-destructive acoustic energy, and would have been torn apart had the power not been extinguished at that precise moment. The effectiveness of infrasound as a defense weapon of frightening power having been demonstrated "to satisfaction", more questions were asked. After this dreadful accident, approaching the equipment once again was almost a fearful exercise. How powerful could the output of an infrasonic device be raised before even the operating engineers were affected?
With greatest caution and respect for the power with which they worked, Dr. Gavreau began recalculating all of his design parameters. He had grossly misjudged the power released by the pipes. He had, in fact, greatly lowered those calculated outputs for diagnostic purposes. Never had he imagined that these figures were actually far too great in the world of infrasound.
Lord and Wiseman played four contemporary pieces of live music, including some laced with infrasound, at a London concert hall and asked the audience to describe their reactions to the music.
The audience did not know which pieces included infrasound, but 22 percent reported more unusual experiences when it was present in the music.
Their unusual experiences included feeling uneasy or sorrowful, getting chills down the spine or nervous feelings of revulsion or fear.
Source: Infrasound linked to spooky effects.
Každý Angličan je připraven k setkání s přízrakem, ale nikdy to nepřizná. Tak i Viktor Tendi, počítačový odborník z univerzity v Coventry. V ten večer on, tak, jako jindy, pracoval ve své laboratoři, když jej ovanul chlad a naskočil studený pot. Náhle dostal pocit, jakoby jej někdo pozoroval, a tento pohled přináší cosi zlověstného. Potom se onen zlověstný pocit zmaterializoval v cosi neforemného, popelavé barvy, proplulo po místnosti a plynule se přiblížilo k vědci. Daly se vystihnout obrysy rukou, nohou a na místě hlavy se vytvořil oblak, jehož centru byla tmavá skvrna. Vypadalo to jako rty. V jediném okamžiku se přízrak beze stopy rozplynul ve vzduchu.
Ke cti vědce je nutno říci, že když přečkal první strach a šok, začal uvažovat a jednat jako vědec - chtěl zjistit příčinu zvláštního jevu. Narkotika neužíval, ani nepil alkohol. A co se týká neznámých sil, v ty vědec kategoricky nevěřil.
Ne, je třeba hledat obyčejné fyzikální faktory, našel je, jak už to bývá, úplně náhodou. Vědci přichází na mysl rezonační chvění, podobné tomu, které vydávají zvukové vlny. Tak, jako nádobí v kredenci začíná znít, když v místnosti naplno hraje hudba. Ovšem to nejzajímavější na tom je, že v době zjevení přízraku bylo v laboratoři ticho. Skutečně ticho?
Když si položil tuto otázku, Tendi na ni odpověděl takto: změřil zvukové pozadí speciální aparaturou. A ukázalo se, že je zde zvláštní šum, ale zvukové vlny mají nízkou frekvenci, kterou lidské ucho není schopno vnímat. Jde o infrazvuk.
A po pátrání byl zdroj nalezen - nedávno nainstalovaný nový ventilátor, umístěný do šachty, která díky svým rozměrům infrazvuk zesilovala. Měření intenzity infrazvuku v laboratoři ukázalo hodnotu 18,98 Hz, a to je přesně ta intenzita, při které lidská oční bulva začíná vibrovat. A tak, podle všeho, zvukové vlny rozechvěly oční pozadí a vyvolaly oklamání smyslů - uviděl postavu, která neexistovala.
Obtěžování větrnými elektrárnami ovlivňuje několik faktorů:
Z toho také vyplývá, že existují i VtE, kde si lidé na obtěžování větrníky nestěžují. To ale není důvodem toto zobecňovat a používat to jako argument pro to, že VtE nemají žádné škodlivé účinky na lidské zdraví.
Jak přibývá ohlasů lidí bydlících poblíž VtE, přesunul jsem tyto zkušenosti na samostatnou stránku.
(Otoneurologie je vysvětlena na konci článku)
V poslední době (2025) se objevila velice zajímavá přednáška Dr. Enboma ze Švédska Infrasound Affects the Brain [2] .
Je to bohužel ve švédštině, ale na Youtube jdou zapnout anglické titulky ...
Otoneurolog je specializovaný ušní, nosní a krční lékař (ORL), který se zaměřuje na diagnostiku a léčbu poruch sluchu a rovnováhy. Specializuje se na onemocnění vnitřního ucha, závrativé stavy (vertigo), poruchy vestibulárního ústrojí a související nervové obtíže.
Co otoneurolog léčí a diagnostikuje: