O nevhodnosti VtE v ČR z hlediska hustoty osídlení pojednává samostatná stránka: Hustota osídlení a VtE.
Ve srovnání s přímořskými zeměmi nemá Česká republika příznivé podmínky pro využívání větrné energie. Z hlediska polohy se tedy řadí spíše mezi země s převažujícími kotlinami, které jsou ohraničené příhraničními pohořími, kde je nižší průměrná rychlost větru. Pro výstavbu větrných elektráren v České republice je počet vhodných lokalit poměrně omezený.
Za nejvhodnější oblasti s možným využitím energie větru můžeme považovat vrcholové a hřebenové partie hor převyšující nadmořskou výšku 650 metrů nad mořem a více.
Problémem je dostatečná rychlost větru. Malé stroje začínají pracovat již při rychlostech okolo 4 m/s (14,4 km/h), ale jejich výkon je velmi malý. Energie větru totiž roste se třetí mocninou rychlosti, takže např. vítr o rychlosti 5 m/s má dvakrát více energie než při rychlosti 4 m/s. Moderní větrná turbína potřebuje k přifázování rychlost větru 3-4 m/s, ovšem v takovém případě je její účinnost velmi malá. I malá odchylka v rychlosti větru se tedy výrazně projeví na množství získané elektřiny.
Plného (jmenovitého) výkonu dosahuje elektrárna při rychlostech větru kolem 10m/s, někdy až 15 m/s - podle typu a výrobce. Takto silný vítr fouká jen zřídka, elektrárna tedy většinu provozní doby běží na nižší výkon. Vítr rychlosti 10m/s odpovídá 6. stupni Beaufortovy stupnice, označeném jako silný vítr, kdy se ohýbají silné větve stromů.
Na mapce průměrné rychlosti větrů ve výšce 100 m lze vidět tmavé oblasti, kde by stavba VtE mohla (alespoň teoreticky) dávat dostatečný výkon [15].
Pro většinu oblastí vychází průměrná rychlost větru ve 100m nad zemí kolem 6m/sekundu. I při tomto poměrně silném větru je výkon VtE kolem 25% maximální hodnoty (zelené čáry).
K rizikovým faktorům ovlivňujícím nepříznivě výrobu ve větrných elektrárnách patří v našich podmínkách nárazy větru, dlouhodobé snížení rychlosti větru, turbulence nad členitým terénem, námrazy a ohrožení bleskem. Tyto faktory jsou dány specifickými podmínkami České republiky typickými pro naší vnitrozemskou polohu.
Všeobecně uznávaná jako nejlepší evropská technická univerzita Eidgenössische Technische Hochschule v Curychu (ETH) zpracovala data z provozu 18 000 německých větrných elektráren (z celkových více než 30 000). Jak s odvoláním na výsledky studie ETH uvedl renomovaný švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ), drtivá většina německých větrníků je ztrátová a neživotaschopná bez trvalých dotací. Výjimku tvoří 15 % větrníků u Severního moře a Baltského moře, kde účinnost větru je lepší a dosahuje využití instalovaného výkonu z více než 30 %. Vznikají tak nerentabilní a ekonomicky nenávratné projekty. NZZ uvedl jako příklad větrnou farmu „Severní Schwarzwald“. Deset větrných elektráren V90 a čtyři V80 od dánské společnosti Vestas. Vývojáři projektu tehdy slibovali průměrnou míru využití instalovaného výkonu z 30 procent. Jaká je skutečnost? V letech 2007 až 2010 byla využitelnost pouze 17 procent.
Podle výpočtu NZZ si V80 vede katastrofálně a v desetiletém průměru dosahuje jen 16% účinnosti, s technologií V90 pouze 21 procent. Podle výroční zprávy provozovatel elektráren už roky dosahuje dvouciferných ztrát v milionech eur.