Vesničky pod Atlasem
Cestou z Marakéše k Atlasu.
Domky jsou uplácané z červené hlíny a úplně splývají s červenou krajinou, že je mnohdy ani neuvidíte. Kolem domků ploty z vysázených kaktusů - opuncií. Tak to koneckonců dělají všude v Maroku.
Opuncie mají dobré plody, ale je potřeba je trhat v silných rukavicích. Já jsem to nevěděl a nepatrné, ale pichlavé trny jsem vytahoval z rukou ještě 14 dní po mém návratu z Maroka.
Krajina
Takhle rostou datle. Maroko je vyhlášeným producentem tohoto ovoce. Mohu potvrdit, že datle koupené v Maroku a datle koupené u nás před vánocemi nemají mnoho společného.
V lyžařském středisku
Když jsme se blížili k Atlasu, vypadalo to naprosto beznadějně: mraky až na zem a déšť. Tak jsme dost váhali, jestli má vůbec cenu uzkými nezpevněnými silničkami šplhat nad strmými srázy dál. Nakonec zvítězil náš optimismus a podařilo se nám vyjet nad mraky. Odměna v podobě nádherných výhledů stála za to.
Vyjeli jsme do lyžařského střediska, jehož jméno jsem zapomněl. Atlas byl napuštěný chuchvalci mraků a nad nimi vykukovaly vršky hor.
V recepci horského hotýlku jsem neodolal a koupil si pohlednici - bylo na ni středisko a na silnici stála stará československá Škoda Octavia z 60. let.
