Inspirací pro vytvoření této stránky byla naše dovolená ve Slovinsku.
Po cestě přes Rakousko a Slovinsko jsem si všímal, kde jsou v těchto zemích umístěny větrné elektrárny.
Propagátoři větrníků se v nás snaží vzbudit dojem, že jinde je větrníků daleko víc, že jsme v tomto ohledu pozadu a že bychom se kvůli tomu měli stydět.
Po Slovinsku jsme najeli autem asi 700 km.
Za celou cestu jsem neviděl ani jedinou větrnou elektrárnu.
To mne zaujalo, tak jsem komunikoval s AI, jak to s tím Slovinskem vlastně je. Tady jsou výsledky:
Ve Slovinsku jsou v současnosti instalovány pouze tři samostatně stojící komerční větrné elektrárny, což zemi s celkovým instalovaným výkonem okolo 3 MW řadí na samé dno žebříčku Evropské unie. Větrná energie se ve Slovinsku podílí na celkové spotřebě elektřiny z naprosto zanedbatelných 0,04 %.
Ochrana přírody: Slovinsko má největší podíl chráněných území v rámci sítě Natura 2000 v celé EU (přes 37 % rozlohy země). Najít lokalitu, která splňuje větrné podmínky a zároveň neporušuje přísná ekologická pravidla, je extrémně složité.
Složitá byrokracie a odpor místních: Schvalovací procesy pro větrné parky ve Slovinsku trvají běžně i více než 4 roky. Projekty narážejí na negativní stanoviska úřadů pro ochranu krajiny i na silný odpor místních obyvatel. Nedávno úřady zamítly například velký projekt větrného parku Pohorje.
Regionální srovnání: Sousední Rakousko provozuje více než 1 300 větrných turbín.
Podívejme se tedy na Rakousko:
Je pravdou, že Rakousko má přes tisícovku VtE. Když se ale podíváme na jejich rozmístění, uvidíme zajímavý obrázek:
Většina rakouských větrných elektráren je soustředěna na východě a severovýchodě země, konkrétně ve spolkových zemích Dolní Rakousko (Niederösterreich) a Burgenland. Tyto dva regiony tvoří dohromady zhruba 90 % veškerého instalovaného výkonu větrné energie v Rakousku.
Západ a střed Rakouska tvoří vysokohorské Alpy, které stabilnímu proudění větru spíše brání a logisticky komplikují výstavbu. Severovýchodní pohraničí s ČR a SR však tvoří plochý výběžek Panonské pánve. Krajina je zde rovinatá a bez přirozených bariér. Proudí sem pravidelné a silné větry, jejichž průměrná intenzita v některých místech východního Rakouska dokonce přesahuje větrné podmínky na pobřeží Severního moře.
Hustota zalidnění s rozmístěním větrných elektráren v Rakousku zásadně souvisí. Větrníky se staví v oblastech s velmi nízkou hustotou zalidnění venkova: Samotné oblasti, kde větrné turbíny stojí, patří v Rakousku k nejméně zalidněným zemědělským částem východního Rakouska. Severovýchodní cíp Dolního Rakouska u hranic s ČR a SR) má hustotu obyvatel pouhých 53 obyvatel/km². To je hluboko pod rakouským průměrem (cca 109 ob./km²) i průměrem Dolního Rakouska (90 ob./km²).
Tato nízká hustota obyvatel znamená, že je zde snazší dodržet přísné zákonné odstupové vzdálenosti od obytných domů (v Rakousku obvykle 1 000 až 1 200 metrů) a minimalizuje se tak odpor místních obyvatel.
Průměrná hustota zalidnění v České republice je v současnosti přibližně 135 obyvatel/km².
Porovnání průměrné vzdálenosti mezi obydlenými objekty (resp. lidskými sídly) v ČR a Rakousku ukazuje zásadní rozdíl ve struktuře osídlení krajiny.
Zatímco v České republice narazíte na dům či vesnici doslova na každém kilometru, v Rakousku se střídají oblasti s extrémně nahuštěnou zástavbou s obřími, zcela liduprázdnými plochami.
Česká republika má jednu z nejhustších sídelních sítí v Evropě. Historicky je česká krajina rozdělena na obrovské množství malých obcí.
Rakouská sídelní struktura je kvůli Alpám radikálně odlišná. Více než 60 % území tvoří hory.
Tento urbanistický rozdíl přímo vysvětluje, proč se větrníky v obou zemích staví jinak:
V ČR je kvůli plošnému osídlení velmi těžké najít místo, které by větrný proud neodkláněl a zároveň leželo v minimální rozumné vzdálenosti (2 km a více) od jakéhokoliv lidského obydlí. Vždy je v cestě nějaká vesnice nebo samota.
V Rakousku stačí opustit úzké zastavěné údolí (v Alpách) nebo jít do polí mezi vzdálenější velká sídla (ve Weinviertelu u hranic). Okamžitě vzniká obrovský volný prostor, kde široko daleko žádný obydlený objekt nestojí, což dává větrným parkům zelenou.
Plošné osídlení: Jak bylo zmíněno, česká krajina je tak hustě posetá vesnicemi a samotami, že najít čtverec 2×2 kilometry bez jediného domu je takřka nemožné.
Chybějící infrastruktura: Velké turbíny (výška přes 200 metrů) potřebují silné přenosové sítě. Mnohá větrná místa v ČR (např. na Vysočině nebo v pohraničních horách) nemají v blízkosti kapacitní dráty, do kterých by šlo proud zapojit. Znamenalo by to ohromné finanční náklady na vedení, transformátory a další prvky rozvodné soustavy.
Následující odkaz zobrazuje stav umístění VtE v ČR: VtE v ČR
díky panu W. za odkaz