Korsika (2013)

(c) Mirek Junek 2013

Úvod

Korsiku jsme navštívili naposledy v roce 1997, kdy byly v Čechách velké povodně. Protože letos si povodně svůj podíl vybraly už na začátku léta, bez obav jsme vyrazili na Korsiku zas. Protože mé webové stránky o Korsice - Korsika pro Čechy - poněkud zestárly, je zde volné pokračování - Korsika po 16 letech.

babka

Trochu jsme se obávali, že Korsiku nepoznáme, že tam pronikl vše ničící turistický průmysl, ale naštěstí se náš předpoklad nesplnil a Korsika zůstala normální.

Cestu jsme tentokrát podnikli ve složení dvě rodiny, každá s dcerou, v jednom autě se dvěma rakvemi na střeše. Trasu jsme volili standardní: UO - Brno - Vídeň - Villach - kolem Benátek - kolem Florencie - Livorno - trajekt - Bastia. Na Korsice jsme pobyli od 4. do 19. 7. 2013.

Protože vyšla nová aktualizovaná verze knihy Korsika - Nejkrásnější turistické trasy (Klaus Wolfsperger) , která obsahovala nové pěkné trasy, chtěli jsme poznat i některé z nich. Plán cesty jsme měli jen orientační a podle okolností ho přizpůsobovali okolnostem - jako například když nás bouřky spojené s přívalovým deštěm vyhnaly z hor k pobřeží. Uvedenou knihu doporučuji i z jiného hlediska - dají se k ní z webu stáhnout všechny popsané trasy ve formátu pro GPS, což nám mnohdy ušetřilo spoustu času a pomohlo se zorientovat i v hůře značených místech.

Nakonec naše výsledná trasa vypadala nějak takto - fialová kolečka = nocování (obrázek je klikací):

mapa_cesta

Tak to máme pro pořádek nezbytnosti a už se dostáváme k praktickým informacím - a proto tu jste - ne ?

na začátek

Co se na té Korsice za 16 let změnilo ?

Zaplaťpánbu, dohromady nic.

Takže - co zůstalo:

.. a co se změnilo?

na začátek

Nocování

Kromě jedné noci jsme přespávali v kempech.

V horách, tam kde vedla GR20, se kemp jmenoval vždy bivouac, byla jednotná taxa 6E / osobu, stan ani auto se neplatil.

V ostatních kempech byla taxa 6-8E / osobu, auto kolem 3E, stan kolem 3E

Nejdražší byl kemp těsně pod Bastií - San Damiano - což bylo asi tím, že tam přespávalo spoustu odjíždějících turistů, kteří nechtěli zmeškat ranní trajekt.

na začátek

Turistické cesty

Pokud nejste zkušeným Korsickým cestovatelem, výše zmíněná publikace Korsika - Nejkrásnější turistické trasy je dobrým startovacím místem pro plánování tras. Doporučuji poslední rozšířené vydání, kde jednak přibylo spoustu nových tras, základní informace jsou doplněny výškovým profilem a celkovým převýšením a popsané trasy se dají stáhnout do GPS.

Časy uvedené v publikaci je potřeba brát vážně. Jsou uváděna pro zdatného a odpočinutého nebloudícího turistu bez velké zátěže a za dobrého počasí, takže veškerá odpočívání, kochání se apod. je potřeba přičíst k uvedeným časům.

V knize jsou některá místa označena horolezeckou klasifikací I, I+, II. Pro mne - člověka majícího problém se závratí - už trasy označené II nebyly, pro kamarády bez závratí to byl adrenalin.

Vzhledem k velkému teplu na Korsice přes léto a nestabilitě počasí je dobré vycházet na trasy co nejdříve, abyste měli stoupání za sebou ještě před vedrem a vrátili se zpět ještě před bouřkou. Také výhledy jsou lepší po ránu, i když během našeho pobytu byl díky nestálému počasí opar už od rána.

Zabezpečení cest

Obecně nejsou turistické cesty moc zabezpečené - tam, kde je v Tatrách alespoň řetěz - na Korsice většinou není nic. Cesta často není jednoznačná a orientace bývá občas špatná - někde to bylo stylem "najdi si nějakou cestu sám". Vyjímkou je cesta na Lac di Melo (kovové schůdky) a několik málo zabezpečených míst v kaskádách Polischelu.

Všeobecně se předpokládá, že když už se někam vydáte, tak na to máte. Ale i pro zkušené chodce to může být při bouřce a dešti dost dobrodružné.

Značení cest

Značení cest na Korsice, s vyjímkou trasy GR20, je nevalné. Trasa často začíná úzkou cestičkou odbočující ze silnice a mizící v nějakém křoví bez jakéhokoliv označení. Takže: GPS! GPS! GPS!

Značení cest je nejčastěji kamennými mužíky, někdy oranžovým cákanci na kamenech a občas fáborky. Nevím, co fáborky přesně znamenají, ale nás jednou trochu vypekly. Při návštěvě jezer Lac di Melo a Lac di Capitello existují dvě varianty cesty - jedna dobrodružnější s ocelovými žebříky, jedna (podle průvodce) pro rodiny s dětmi. Nahoru jsme šli tou "dobrodružnější", dolů jsme se vydali "pro rodiny s dětmi". Drželi jsme se fáborků a nakonec jsme se dostali do míst, kam by své děti vodili jen ti rodiče, které se svých dětí chtějí zbavit a následně se zabít sami (trochu přeháním, ale ne zas tak moc). Fáborky nás zavedly k potoku s vodopádem, který bylo třeba překonat nad hlubokou strží bez jištění a pořádných stupů či chytů. U nás zvítězil pud sebezáchovy a našli jsme si vlastní cestu dolů, sice také krkolomnou, ale zvládnutelnou. Takže pozor na fáborky ....

mužík

Dole jsme pak zjistili, že dále od potoka vede ještě jedna cesta, což byla asi ta "pro rodiny s dětmi". No ale my jsme důvěřovali fáborkům.

V horách převládají kamenní mužíci, které mají tu vlastost, že se při snížené viditelnosti turistům schovávají. Jejich druhou záludností je, že někdy označují více cest, podle toho, která se zrovna líbila vršiteli mužíků. Takže například při výstupu na Paglia Orba měli kamarádi problémy s tím, že mužíků bylo spousta, asi kudy to kdo zrovna zkoušel, ale žádnou pořádnou cestu neukazovaly. Záchranou byla opět GPS.

Jednou se nám stalo, že jsme cestu nenašli ani s GPS. Byla to jedna ze 4 krátkých procházek oblastí Calanche. Podařilo se nám odbočit ze silnice, značení bylo asi 100 m a dál už nebylo ani značení, ani cesta. Trochu se tam kácelo a asi tam moc lidí nechodilo, takže stezka asi zarostla trníma a zmizela.

Hole

Udělal jsem stejnou zkušenost jako mnoho kamarádů přede mnou. Nejřív jsem si říkal, taková blbost, na co nějaké hole. Nyní nedám bez holí na horách ani ránu. Moje kolena, která začínají ukrutně bolet při delších sestupech, jsou mi za to vděčná.

na začátek

Počasí

dest

Opět se nám potvrdila zkušenost, že statistiky jsou ošidná věc. Podle nich na Korsice prší v červenci 1x za měsíc. Během 14 dnů našeho pobytu tam (alespoň ve vnitrozemí) pršelo asi tak 10x - silný déšť s bouřkou chodil tak mezi 13.-15. hodinou. S tím je třeba počítat při plánování tras v horách neb soutěskách. Déšť je zpravidla doprovázen nízkou viditelností a v tu chvíli se i tak mizerné značení cest může stát neviditelným. GPS s dobrou mapou se pak stává neocenitelným pomocníkem.

Podle průvodce Korsikou se navíc soutěsky s vcelku mírumilovnou říčkou mohou změnit v divoké řeky. To jsme naštěstí nezažili, déšť nás vždy chytnul tak 5 minut před koncem soutěsky, a protože jsme stejně byli mokří od plavání v tůních, tak ani moc nevadil. Bouřka ano. Dosoušeli jsme se v kempu u moře, kde nepršelo vůbec, nebo jen krátce.

stany1.jpg, 29kB stany2.jpg, 29kB stany3.jpg, 27kB

Ze začátku jsme si místa v kempech vybírali podle toho, jak se nám líbila. Po přívalovém dešti v Porto jsme zjistili, že je také dobré vybírat poněkud vyvýšená místa. Jednoho dne se během několika minut přihnala bouřka zrovna, když jsme po tůře doplňovali zásobu baget. Silnice před obchodem se v mžiku změnila v říčku. Měli jsme vcelku štěstí, že jsme stany v kempu nepostavili úplně v dolíku, jako sousední Italové, kteří najednou měli stan uprostřed malého jezírka. Nám pouze protekla říčka pod stany a zase odtekla. Fotky jsou focené, až když déšť skoro ustal a voda trochu opadla.

na začátek

Doprava

silnice

Pokud se dopravy týče, zůstává pravdou to, co už jsem psal před 16 lety . Kvalita silnic se o dost zlepšila, nicméně po prudkých deštích najdete na horských silnicích kameny klidně až do půlky silnice, případně utrženou krajnici.

Stále je potřeba počítat s tím, že za zatáčkou vám bude na silnici do očí koukat kráva. Nově - oproti minulé návštěvě - přibyla na silnicích i prasátka nejrůznějších barev.

Také se mi zdálo, že se před zatáčkami méně troubí - možná proto, že se silnice rozšířily. Ale i tak zůstaly některé silničky tak akorát pro jedno auto a někdy je problém se vyhnout (např. v údolí Restonica u Corte).

na začátek

Poznámky k některým trasám na Korsice

Protože ve výše uvedené publikaci [Klaus Wolfsperger: Nejkrásnější turistické trasy] jsou trasy docela dobře popsány, uvedu jen pár poznámek, které v knize nenajdete.

Je to tady pohromadě, nebo jednotlivě:

na začátek

Fotky

Většinou na dovolenou beru jen kompakt. Přišel jsem na to, že jako dokument to stačí, je lehčí, vejde se do kapsy, takže je vždy po ruce, aniž by blimbal na krku, otloukal se o skály a přitahoval různé nepoctivé spoluobčany. Cenou je odpovídající menší kvalita snímků, ale to se dá přežít - nefotím pro National Geographics.

Oproti době před 16 lety byla přece jen změna k lepšímu - tenkrát jsem fotil na film.

Takže všechny fotky jsou focené foťákem Canon 710AS, jediným vylepšením byla redukce na průměr 58mm, takže jsem tu a tam měl před objektivem ještě kruhový polarizační filtr (z "velkého" foťáku).

V době digitálních foťáků bývá problém ze záplavy fotek vybrat nějakou rozumnou podmnožinu, která se dá ukazovat. I když jsem se s focením držel zpátky, nafotil jsem kolem tisícovky fotek,vybral jsem z nich asi 160 a vytvořil malou galerii fotek .

Protože jsem nefotil sám, můžete se také podívat na Petrovy fotky.

na začátek

Ceny

Ceny se oproti minulosti trochu zvedly, i když ne nijak drasticky. Takže pro obyčejného mimopražského Čecha živícího se vlastní prací jsou některé vcelku vysoké, snad kromě baget a mléka.

Protože kamarádovo auto má rádo naftu, všímali jsme si hlavně cen nafty. Byla mezi 1,40 až 1,85 euro, nejdražší byla v blízkém okolí Bastie, ale i tam se vyplatilo natankovat před průjezdem Itálií, kde je o dost dražší. Nejlevnější je v Rakousku mimo dálnice (1.32E)

Benzín nevím přesně, ale byl o něco dražší než nafta, zhruba o 15%.

Restaurace byly dost drahé, nejlevnější turistické menu začínalo na 15E, ale většinou spíš 20-25E

Lodní výlet po okolí Bonifaccia stojí podle vybrané trasy. Kratší okruh 17E/dospělý, delší okruh včetně ostrovů Ile Lavezzi a Ile Cavallo je za 35E. Slevy jsou pro studenty, děti 13-17, děti 8-12, pod 8 let zdarma. Společnost SPMB nabízí těm, kdo si u nich koupí vstupenku na loď, parkování zdrama, ale pozor - jen na vybraých parkovištích. Takže pokud někde zaparkujete a pak si koupíte lístek na loď, tak vám to je většinou na ...

na začátek

Fízlovnost názvů

... neboli výslovnost místních názvů. Nadalo mi to a do nadpisu jsem použil verzi slova "výslovnost" troch zkomolenou panem Kaplanem z vynikající knížky Leo Rostena o panu Kaplanovi .

Jak je to tedy s výslovností korsických názvů: Většinou existují dvě varianty - francouzská a korsická. Korsická je podobná italské, jen někdy je na začátku názvu "U" - asi člen a končí to také na "u". U názvů hospod to pak přípomíná české "U Nováků".... Na některých cedulích měst jsou názvy oba, přičemž francouzská verze je někdy počmáraná korsickými puberťáky.

Takže si můžete vybrat verzi výslovnsti (uvádím jen francouzský pravopis):

O korsičtině pojednává pěkný článek.

na začátek

Cestou tam a zpět

Zpáteční cestu jsme rozdělili na dva dny. Abychom využili čas, stavili jsme se v Pise, která je pěkná a kde se mi nejvíc ze všeho líbí turisté u šikmé věže, z nichž někteří věž podpírají a někteří ji naopak kácí .

Několik slov o Benátkách

Hlavní zastávkou byly však Benátky, u kterých jsme přespali a druhý den prolezli.

benatky.jpg, 47kB

Benátky podle mne úplně stačí vidět jednou za život, pokud zrovna nejste movitý příznivec výtvarného nebo hudebního umění (pro ty tam je spousta vstav a koncertů + slavné surrealistické muzeum Peggy Guggenheimové).

Benátky jsou nyní takový velký obchoďák na oblečení, šperky a jiné cetky - naležato. Tomu odpovídá skutečnost, že většina turistů nechává město jako takové bez povšimnutí a upírá oči do výkladních skříní, případně hledá vhodné místo, kde by sama sebe vyfotila tabletem stylem "já tam byl(a)". Trochu přeháním, ale ne moc.

Přidejte k tomu kanály smrdící směsí ryb a syntetického oleje, smradlavé ulice (za vyčůrání zaplatíte 1,5 eura a to i na parkovišti, kde jste už nechali 30 euro za parkování, takže po setmění zřejmě spousta turistů využívá pláštíku tmy k tomu, aby si ulevila zdarma). Když zakloníte hlavu a podíváte se nad nablýskané výlohy, uvidíte skutečnou chudnoucí tvář Benátek. Všude je spousta nabízečů čehokoliv. Osvědčilo se mi jedno slovo, které dotěry zkoušející na nás různé jazyky, odehnalo: "Hungary".

Největším zážitkem tak zůstal kemp naproti Benátkám, kde jsme nocovali. Jednak to byl nejdražší kemp za celou dovolenou (každý stan 9 E, osoba 11.50, auto 5 + vzuch), jednak tam byl smrad z lodí a v noci rambajs, ale hlavní šok nastal ráno. Stany jsme měli postavené asi 30 m od nábřeží, kde sem tam projel motorový člun. Ráno nám něco zastínilo stan, a když jsme vzhlédli, zjistili jsme, že nám 30 m od stanu pluje osmipatrový panelák - resp. výletní loď takovýchto rozměrů.

benatky1.jpg, 27kB benatky3.jpg, 27kB

Průjezd Itálií

je díky dálniční síti rychlý. Při vjezdu na dálnici jsme dostali lístek, při opuštění dálnice jsme ho zaplatili. Od Rakouských hranic po Florenzií to stálo 35E.

na začátek


Odkazy

Odkazy na další stránky si dnes umí každý vygůglovat sám. Proto sem dávám jen pár odkazů.

na začátek